Dorazil mě příspěvek na Facebooku - Free Czech Media www.facebook.com/FreeCzechMedia. Takže co je podstata toho, co chce Pullmann říci? Asi lze zkráceně konstatovat že: Nelze na politický systém v ČR v letech 1948-89 nahlížet pouze jako na něco, co je tvořeno určitou politickou garniturou, která despoticky ovládá celý národ, jež se třese strachy obavou z represí, a někteří jedinci snad i z obavy o život. (Tím se však nepopírá, že v politickém systému oné doby byla represe a že někteří jedinci společnosti byli odsouzeni k smrti. To je nepopiratelný fakt, který se nesnaží Pullmann zlehčovat, a už vůbec ne vyvracet.) Situace za „komunistického režimu v Čechách je však uvedeným způsobem neustále lidem prezentována. Nicméně jde o zjednodušování a bagatelizování skutečnosti. Abychom se poučili ze situace, jež zde panovala, je třeba zkoumat, jak se chovala celá společnost a jak k tomuto politickému systému přistupovala. Tj. jak dalece s ním souzněla a spolupracovala, jak jej podporovala nebo akceptovala; a k tomu i opak. Z tohoto, a z některých daných faktů, lze pak rekonstruovat a interpretovat, co si určité vrstvy společnosti myslely. Z nich lze následně vyvozovat závěry, jak se celý systém choval, jak byl konstruován a čím se stával funkční, či naopak nefunkční.

A právě na to Pullmann poukazuje. A nejen to. Snaží se jako vědec celý stav zkoumat a hledat fakta, aby se celá situace dala rekonstruovat a nahlédnout realističtěji. Tudíž lze konstatovat, že systém netvořila pouze politická garnitura, , ale oporou systému byla sama i část společnosti, ať už z prospěchářství, anebo proto, že v deklarovaný systém věřila (a někteří komunisté věřili, že se podaří systém očistit a oprostit od oněch „zlořádů“ a maximalistických prospěchářů ve vedení – což se začalo dít koncem 60. let, kdy nastávala doba rehabilitace). Pullmann se snaží poukázat právě, že systém nestál pouze na jedincích, ale byl podpírán i částí veřejnosti, jež spolupracovala, a celý systém tím pádem udržovala. Snaží se zkrátka říci, že společnost je tvořena jedinci, kteří mají charakteristické lidské vlastnosti, a s tím je třeba počítat v jakémkoliv systému. Na zmíněných principech funguje každý systém (což jde vidět na tom, jak je možné, že funguje i diktatura, a proč fungoval fašismus – protože se vždy najdou jedinci, již budou systém podporovat). Je tudíž potřeba zkoumat, jak dalece s naším systémem lidé spolupracovali a jak ho podporovali. A pak je možno nahlédnout, že neexistovala jen hrstka jedinců, na kterých systém stál. Z teprve z adekvátních závěrů lze utvořit poučení. Budeme-li se chtít „poučit“ pouze ze zjednodušených závěrů, pak hrozí nebezpečí , že můžeme stejné chyby kdykoliv v budoucnosti opakovat.

To je to, co Pullmann dělá a dělá to správně, i když jeho neobratnost ve vyjadřování a v deklarování postojů vede k jeho dezinterpretaci.

Další otázkou je ideologie, co je socialismus, komunismus vs. kapitalismus a liberalismus, vztaženo k míře demokracie. Je potřeba zkoumat principy. Ale o tom někdy příště.